Na přechodu mi zablokovala cestu tramvaj. Přímo před očima se mi zjevil obraz obří otevřené láhve s průzračným obsahem, nakloněné k nalití nad sklenkou s ledem. Nad ní byl nápis: „Svoboda začíná uvnitř“.
Přemýšlela jsem koho k čemu vede a uviděla jsem děsivou noční můru. Lidé bez vlastní vůle, kteří se vzdali možnosti volby. Když splní své povinnosti a smějí být doma, nebo jít na návštěvu k registrovaným a schváleným známým, otevřou láhev, naloží do lihu poslední mozkové buňky a vesele a od plic si zahulákají, protože to je svoboda a tu jim přece nikdo nevezme!
Ale pak jsem uviděla ještě větší hrůzu – existují i ti, kteří by to viděli jako kýžený ráj. Všechno je bezpečné, to, co je nebezpečné ví ten, kdo všechno řídí, kdo jim nedovolí dělat nebezpečné věci, chodit na nebezpečná místa. Kdo zlobí, dostane rákoskou nebo půjde do izolace, aby nekazil ostatní. Ideální místo, kde není třeba se rozhodovat a kdyby se jim přece jen náhodou někdy zdálo, že tam, kam „se“ nesmí, by to mohlo být zajímavé, dostanou strach, aby někdo neviděl, na co jen pomysleli, a sáhnou po narkóze v láhvi, protože přece svoboda začíná…
Když se budu dívat pozorně, uvidím, že láhev je prostě jen nakloněná láhev s průzračnou tekutinou uvnitř. Slovní sdělení samo o sobě je pravdivé. Svoboda skutečně začíná uvnitř, s nadsázkou i uvnitř té tramvaje, uvnitř každého jednotlivého člověka, v jeho vědomém bytí. V tom, že si každým okamžikem uvědomuje co, jak a proč dělá. Co, jak a proč dělají lidé okolo něho. Co skutečně vidí před sebou.
Mefisto ve Faustovi říká, že „té síly díl jsem já, jenž chtíc konat zlo, vždy dobro vykoná“. Ti, kteří vytvářejí pasti podobných sdělení nám dávají dokonalou možnost zadarmo se trénovat v jasném vidění, v myšlení, které jde pod povrch věcí. Toho, kdo vidí karton potištěný číslicemi, který vypadá jako hodiny tam, kde někdo jiný vidí hodiny, má sice život komplikovanější, ale paradoxně bohatší.
Latina zná slovo spiritus. dech, vánek, od slova spirare. Odtud také Spiritus sancti jako Duch svatý. Jenže středověcí alchymisté zjistili, že cosi nezachytitelného těká z vína při zahřívání, bez čeho už víno není víno, něco jako duch vína, co lze zkapalnit. Později etanol, líh, nebo podle účinků na člověka Spiritus diaboli, zaručený útlum myšlení, klíč ke kleci animozity. Vyberte si sami.
To je ta skutečná svoboda, svoboda volby, v obou případech s plnou zodpovědností za důsledky toho rozhodnutí.
Ilustrační foto Stan89, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0