Stokrát mi to problesklo hlavou, když se mi nechtělo – něco nebo někam . A skoro stokrát následovalo mávnutí rukou a pohotový mentor intelekt naservíroval nějaké dobré vysvětlení – potřebuješ peníze, oni by se bez tebe neobešli, nemůžeš nepřijít do práce, zmařila by sis kariéru, nesmíš ji/ho zklamat, musíš mít nějakou jistotu…
Ano, v některých případech jsou některé z těch argumentů oprávněné. Třeba „oni by se bez tebe neobešli“ je jasné, pokud se s vámi ten den počítá. Pokud jste třeba chirurg specialista, a máte naplánovanou komplikovanou operaci. Nebo jste vyhlášený kuchař v restauraci, který jediný umí uvařit specialitu podniku, a vaše nechuť plyne z únavy, z vyhoření, z pocitu, že míjíte své poslání, a ne z toho, že vás majitel zneužívá a odírá jako otrokář.
Je dobře, že podobné výroky zafungují v tu kritickou chvíli, pokud je použijeme k tomu, abychom si zachovali vnitřní strukturu a přijali svůj díl zodpovědnosti v dané situaci. Určitě však není dobré si těch „vysvětlení“ nevšímat, nepamatovat si je a nesledovat, co s námi provádějí.
Dokážeme se parádně vodit za nos, dokážeme se parádně obelhávat. Tak dlouho, až se přesvědčíme, že běhat v kole je v pořádku. Ignorujeme své instinkty. Svou přirozenou moudrost, životní jiskru, to nejlepší, co máme, vsadíme do žaláře v hlubokém sklepení. Plníme cizí očekávání a máme dojem, že jsme úspěšní a svět to musí ocenit! Ale osud je milosrdný. Když to trvá dlouho, onemocníme nebo přijde nějaká jiná krize. Narazíme do těch katastrof jako hlavou do zdi a najednou máme vleže spoustu času se zamyslet co se to stalo. Kudy a proč dál? Probouranou zdí někdy zahlédneme svou duši ve sklepní kobce.
Pokračování cesty je obvykle jinde, než si plánujeme. Musíme dosavadní plány zahodit a jít za hlasem, který už skoro neslyšně volá po slyšení, za svým vnitřním hlasem, který nás volá k sobě. Teď je čas na sebereflexi, na ponor pod to, co o sobě víme, co chceme, aby si o nás mysleli druzí, k tomu, co o sobě vědět nemáme odvahu. Protože to je někdy docela užitečný inventář.
Je čas na vlastní otázky a odpovědi: Co tě těší? Co ti dává smysl? Co opravdu chceš dělat od rána do večera? Co to přinese tobě a co to přinese druhým? Dává ti to smysl?
Vybral/a sis to proto, že to je in, že to je právě profitující obor, že máš pocit, že se dostaneš rychle na vrchol? Zapomeň na to. Možná bys to dal/a, ale dopadlo by to jen dalším zklamáním, vyhořením, havárií nebo nemocí. A kromě toho, právě teď je doba, kdy se tohle děje celé společnosti, nic už nebude stejné jako to bývalo, boří se staré formy a je třeba vytvářet nové. Každý člověk je potenciální semínko nové rostliny, nevídaných květů, barev a vůní.
Vybral/a sis to proto, že to je tvoje srdeční záležitost? Že to děláš skutečné s láskou? S plným prožitkem? Že tě to někdy unaví, ale i z toho máš radost? Že jsi v tom našel/našla něco svého, něco, co nikdo jiný tak udělat nemůže? Že je v tom něco, co dokáže někomu zlepšit den?
To je nádhera, ta zázračná rostlina právě vykvétá.
Užijte si vědomé rozhodnutí JÁ CHCI, s vědomím toho „co“, „jak“ a „proč“, odhodlání a víru, radost ze svého objevu. Pak to vyvažte stejně velkou dávkou zdravého rozumu (pozor, není to totéž, co intelekt, ale to někdy příště) a začněte.
A nezoufejte z prvních problémů, to jen osud testuje Vaše odhodlání. Když začnete a vytrváte, dá Vám všechno, co budete potřebovat.
Ilustrační foto Pixource, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0