Určitě znáte ten výrok, nabitý emocemi jako novoroční petarda. Vašimi emocemi. To ve Vás jsou natlakované a ten tlak není zdravý. je třeba ho nějak uvolnit, upustit. Odpustit. Ale jak, když to, co ten druhý udělal bylo nelidské a špatné?
Někde na sociálních sítích proběhla zpráva o tom, že žena, která byla na postu výkonné ředitelky Youtube, a její vliv znamenal problematické smazání asi miliónu videí během minulých let, zemřela na karcinom plic. Zaznamenala jsem řadu nenávistných komentářů, přejících jí smrt, ze kterých mi bylo smutno.
Ano, dělala cenzora ve službách někoho, kdo jedná silou a ve vlastním zájmu, k řadě lidí se nedostaly informace z opačné strany názorového spektra, které někdo účelově vyhodnotil jako nežádoucí a s časem se ukazuje, že některé byly pravdivé.
Zkoušela jsem si představit, proč to dělala. Zvažuji dvě možnosti – jednala nevědomě, nebo vědomě. Mohla být tak naivní, že byla přesvědčená o tom, že pomáhá té správné straně k záchraně lidstva. Nebo věděla, že to není v pořádku a něco ji přesvědčilo o tom, že je pro ni výhodné to dělat.
Nepřeji nikomu smrt ani nic zlého. Smrt přijde v každém případě a zlého je až příliš i bez toho, že ho přivolávám. Pracuji na tom, abych vůči nikomu necítila nenávist, i když je to někdy velmi těžké, obzvlášť dnes, když vylezly příšery z podzemních rozměrů a svět je jako kousavý svetr obrácený naruby. Proč? Protože jsem si jista, že bych tím škodila nejvíc sama sobě. Měla bych vyblokovanou kapacitu pro dobré vztahy, radost, tvůrčí inspiraci a namísto toho by se ve mně svíjela černá chapadla nenávisti. Jako stěrače by mi běhala před očima. Téměř s jistotou by se to projevilo i fyzickým onemocněním.
Ale to, že se učím odpouštět, neznamená, že zapomínám. V čem je ten rozdíl? Nezapomenu na to, co se stalo, zkoumám, proč se to celé dělo a proč se to mohlo podařit. Jaké lidské charakterové slabiny někdo zneužil. Jak došlo k tomu, že se velká část lidstva chová nesamostatně, skoro nesvéprávně, nechce převzít zodpovědnost za to, co dělá a co tím způsobuje? A pokouším se klást otázky, mluvit o tom s přáteli, ptát se, jak to vidí i co si o příčinách a následcích myslí.
Proč? Nejspíš proto, abychom mohli usínat spánkem spravedlivých. Spánkem člověka, který každý večer prochází to, co dělal během dne, to, co bylo dobré i to ne úplně dokonalé, odpustí sobě i druhým a zapamatuje si jen to podstatné pro svůj příští den. Aby těch nedokonalých skutků bylo méně a méně.
Ilustrační foto: rihaij, Pixabay, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0