Bez něčeho, na co se dá spolehnout, se člověk ztrácí v chaosu. Pokud je jistot příliš, stává se s něj nemyslící stroj. Existuje přiměřené množství jistot? Když se rozhlédnu, všechno je dnes jinak než včera, tak co teď platí? Na co se mohu spolehnout? Kdo mi řekne, co je pravda a co lež?
Najít toho, komu se dá v každé situaci věřit, je to nejjednodušší a nejtěžší současně.
Nejjednodušší proto, že stačí podívat se do zrcadla.
A nejtěžší proto, že ten, koho tam člověk uvidí, velmi pravděpodobně ještě zdaleka není jen on sám, ale neuvěřitelně obrovský balík vlastních i cizích představ o tom, jaký by měl být, ve kterých je obalený jako moucha v pavučině. A nikdo jiný, než on je nerozplete, jen on zná konce a počátky těch vláken.
Máte odvahu začít? Chcete začít? Jak?
Třeba tak, že až budete sami, budete mít jistotu, že Vás žádný člověk neuvidí ani neuslyší, stoupněte si před zrcadlo a podívejte se sami sobě do očí. A pak říkejte nahlas, co Vás napadá. A pak si to zapište, jak bod 0.
Většinou věty zapadají do jednoho ze dvou okruhů výroků, například:
„Už mě neštvi!“ „Chudinko!“ „Ty vypadáš.“ „Copak bych se někomu mohl/a líbit?“ „Copak by o mne někdo mohl stát?“ „Zkazíš, na co sáhneš.“ „Nehodíš se mezi lepší lidi.“ „Nenávidím tě!“
Nebo:
„Stejně jsem nejlepší!“ „Všichni mi závidí!“ „Zíráte?“ „Já jsem v pohodě, a vy?“ „Já vám všem ještě ukážu!“
Popravdě řečeno, úplně ideální není ani jedna z těch možností, ale každý začátek je dobrý. Už jen když se dokážete sami sobě dívat do očí, máte vyhráno. Nepřehánějte to však. Babička říkávala něco jako: „Nedívej se do zrcadla, uvidíš tam čerta,“ a měla pravdu. Ve svých očích uvidíte celý svůj mikrokosmos, a i v něm je nezbytná porce lidské temné hmoty – hněvu, sebelítosti, touhy po majetku, po moci, po satisfakci… Je uvnitř každého z nás, i s tou mou vlastní se nenudím. Může i užitečná a použitelná, používat ji je však bezpečné jen tehdy, když člověk ví, z čeho je složená. Aby se nestalo, že temná hmota používá jeho.
Druhý pokus – zkuste teď ve vlastním zájmu říci sami sobě něco opravdu vlídného, třeba „rád/a tě vidím“.
Dřina? Nevzdávejte to. Jste to nejlepší a také to jediné co máte, a jsem si jista, že to zdaleka není tak špatné, jak si možná myslíte. Možná naopak ani netušíte, že jste sami sobě jediná zaručená investice pro budoucnost.
Berte se se vším všudy, i se svou temnou hmotou: „Jsem rád/a, že tě vidím.“
Až ve svých očích uvidíte radost, že jste se se sebou potkali, získali jste nejmocnějšího spojence, jakého můžete mít. A jedinou skutečnou spolehlivou jistotu, o kterou se můžete v životě opřít.
Ilustrační foto Diego Rosa on Unsplash, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0