Slova se hemží okolo nás jako živá, říká se, že jsou dutá a každý si je plní svým obsahem. Význam mnoha slov je však univerzálnější, silnější, rezonuje v nich poselství z dob, kdy lidé ještě žili v mýtech a nesou jej až do dnešní doby, kdy už nerozumíme ani pohádkám. A v těch slovech je něco, co může probouzet lidskou duši, něco, co je pro různé lidi společné a co je spojuje.
Proto je třeba si všímat toho, kdy, kdo a proč je vyprazdňuje a plní obsahem, který oslovuje v člověku to nedokonalé, to, co neoslovuje jasné lidské vědomí, ale posiluje animozitu a stádovitost. Ten, kdo pozorně sleduje, jak kdo zachází se slovy, má většinou jasno v tom, co tím sleduje a o co se hraje.
Příklad? Třeba Sparta – v mnoha směrech bychom ho mohli vidět asociální městský stát s tvrdou vojenskou kázní. To sehrálo dost podstatnou roli v okamžiku, kdy si starověké Řecko chtěli podrobit Peršané. Jednotnost a disciplína, až mytická odvaha bránit svou vlast stála za hrdinským činem spartských mužů, kteří s vědomím velikosti perských vojsk stáli proti přesile. Padli, ale jejich hrdinství dalo čas rozhádaným řeckým státům, aby se spojily a dokázaly zvítězit a zachránit řeckou a potažmo celou evropskou kulturu.
Svým způsobem žijeme dnes v obdobné situaci. Ten archetyp hrdiny jako vzor odvahy, jednoty a hrdinství, síla stát proti nepříteli, který ničí evropskou kulturu nám však zdá se chybí. Zkuste si zadat do prohledávače Sparta – Sparta Plzeň, Sparta zápasy, Sparta hokej… Jde o staré hrdinské ctnosti nebo se jen uvolňuje přetlak všech nastřádaných animozit, emocí, pudů a vášní? A co dnešního člověka napadne jako první, když se řekne Sparta?
Nebo slovo Palladium. Zkuste sami hledat co nejvíc, od Pallas Atheny k Palladiu Země České. Původně tak byla nazývaná soška panenské bohyně, která měla ochrannou moc a sloužila jako záštita, ochrana celé země nebo města před záhubou a nebezpečím. V Čechách a na Moravě jsou dvě nejznámější mariánské ikony Palladium Země České a Madona svatotomská. Čeho je záštitou velikášský obchodní a zábavní komplex, postavený na místě, kde stál Jakubův chudinský špitál s kostelem Panny Marie, později kapucínský klášter a pak kasárna, kde Josef Kajetán Tyl napsal slova písně Kde domov můj?
Ostatně samo slovo mýty je vyprazdňované a a zneužívané velmi často. „Tyto nepravdivé mýty byly vyvráceny…“ Jenže mýty nejsou fámy a spekulace. Kdo někdy ve vlastním životě pocítil až v morku kostí přítomnost mýtu, ví, že mythos je něco, co člověka přesahuje, s čím se nedá smlouvat, natož to vyvracet. Mýtus můžeme přehlížet, zesměšňovat, ale nakonec se jako princip stejně projeví, jeho síla rozdrtí všechny skořápky a odhalí to nejskrytější. Ať se nám to líbí nebo ne.
Ještě těžší je to s hledáním obsahu takových slov, jako „dobro“, „pravda“, „krása“. Mimochodem jsou to po tisíciletí kultivované evropské hodnoty, věřili byste tomu?
lustrační foto Unsplash, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0