Znáte to – těšíte se na společnou dovolenou, chcete jet do hor, vylézt někam do orlího hnízda a užít si ten klid a nadhled. Váš partner chce jet do rušné metropole, aby si užil ruch, spoustu lidí a každý den nějakou akci. V práci je třeba spolupracovat na projektu, jeden tým má své řešení, druhý tým má jiné. Domlouváte se s architektem na podobě Vašeho domu nebo bytu a ze všech sil se snažíte obhájit svou vizi toho „svého“ měkoučkého pelíšku, místa, kde se chcete cítit bezpečně a útulně, proti minimalistické představě vašeho partnera v kovu, betonu a sklu.
Co s tím? Udělat kompromis? Co to ale znamená? Všechny strany, které přinášejí své návrhy je ohýbají a ořezávají, sesazují výsledek z fragmentů původních návrhů. Může to dopadnout životaschopně, pokud si byly podobné. Pokud ne, je to slepenec a nikomu v tom není úplně dobře.
Další možnost – konsenzus. Rozdíl mezi kompromisem a konsenzem je v tom, že v tomto případě početně nebo jinak silnější skupina převálcuje ty, kteří mají jinou představu. Od nich se očekává, že přijmou rozhodnutí neprotestovat. Takže někdo má všechno a někdo má něco, co nechtěl. Pokud je to stoik, který by měl být blažený za všech okolností, tak v tom dokáže žít. Pokud odmítnutá menšina má jinou životní filosofii než stoicismus, není motivovaná na realizaci řešení a necítí se v něm dobře. Reaguje podle svého naturelu, pasivním nebo aktivním odporem nebo odchodem.
Co s tím? Je nějaké řešení, které by bylo dobré, hezké a respektovalo všechny zúčastněné? Samozřejmě, že je. Má ale jednu podmínku – všichni zúčastnění o něj musejí stát. Musejí mít myšlení, cítění i vůli tak vědomé, aby je těšilo společně se podívat na všechny představy a přání, potřeby a ambice, a společně z nich stavěli řešení společné, respektující, harmonické. Aby je těšilo tvořit něco nového. To je umění, ke kterému se teprve propracováváme, k čemu dozráváme. Ne jako izolované ostrovy, ale jako dílky mozaiky, tóny, které vytvářejí harmonický souzvuk.
Jak to může vypadat prakticky? Byla jsem u debat manželů s architektem o podobě nového bytu, oba partneři si přáli, aby se tam každý z nich cítil doma a aby to místo jako domov vnímali oba. Domluvili se poměrně rychle na individualizovaných pracovnách a ve společném prostoru hledali možnost, jak kombinovat prvky, které by se jim líbily. Ona uznala, že minimalistická koupelna má své výhody při úklidu a on se ke svému překvapení nadchl pro společný prostor velké místnosti, kde se budou setkávat s přáteli, jako mozaiku stylů, které budou sladěné v jednotících barvách, s vtipem a s barevnými akcenty. Dalo to práci, ale když dokázali tohle, věřím, že jejich vztah bude zrát a jiskřit jako víno.
lustrační foto Roselyn Tirado, Unsplash, text je publikován pod licencí CC BY-NC-ND 4.0